Pojem estetická stomatologie se přirozeně objevil s vývojem zubního lékařství. Dříve se dalo považovat za kvalitní ošetření takové, které dokázalo uspokojivě obnovit funkci poškozeného zubu, a pacient byl dlouhodobě bez obtíží. V dnešní době se málokdo dokáže spokojit s tím, že jsou při úsměvu vidět tmavé zubní plomby nebo nepřirozeně vypadající zubní korunky. Trendem moderní estetické stomatologie je přirozený úsměv.

Fotokompozitní plomby mají jednoznačně nejlepší estetické a funkční vlastnosti. Výhodou těchto materiálů je široká škála barevných odstínů a stupňů průsvitnosti. Díky tomu jsme schopni věrně napodobit strukturu přirozeného zubu tak, že je bílá plomba v ústech prakticky neviditelná. Barevná stálost a leštitelnost bílé plomby je na velmi vysoké úrovni, dokonce i mechanické vlastnosti jsou velice podobné tvrdým zubním tkáním. Díky pevné adhesivní vazbě, která představuje vzájemné propojení bílé plomby se zubem, není nutné do zubu preparovat žádné žlábky, jako je to v případě amalgámu, do kterých se plomba zaklíní, aby nevypadla. Moderní stomatologické postupy nám umožnují maximálně využít potenciál těchto materiálu, a tak jsme schopni rekonstruovat i rozsáhlé ztráty zubních tkání s velice dobrým estetickým i funkčním výsledkem.

Bohužel všechno krásné jednou končí a je tomu tak i v případě výčtu pozitivních vlastností fotokompozitní výplně.

Za negativní vlastnosti bílé plomby může ve většině případů selhání adhesivní vazby se zubem. Bílá plomba je poměrně náročná na techniku zhotovení a následnou péči. Při nedodržení správného pracovního postupu zhotovení bílé plomby, nebo při zanedbání ústní hygieny, dochází snadno k selhání vazby se zubem a vzniká spára. Ta je následně osídlena mikroorganismy zubního plaku a objeví se kaz. Šíří se poměrně rychle, protože fotokompozitní materiál nemá žádné ochranné účinky jako v případě skloinomeru (viz. níže). Aby k selhání nedošlo, je nezbytné, aby byly splněny tyto dvě podmínky: perfektní ústní hygiena a kvalitně zhotovená bílá plomba s ohledem na moderní postupy.

Chcete vědět, jak postupujeme při zhotovení bílé fotokompozitní plomby?

Tento materiál je s oblibou používán u dětských pacientů při ošetření zubního kazu. Oproti fotokompozitní výplni není potřeba zajistit absolutní sucho pomocí kofferdamu. Naopak lépe snáší vlhčí prostření, ale neznamená to, že zubní plombu lze zhotovit na mokrém nebo špinavém zubu. Velkou výhodou skloinomerního cementu je jeho ochranný účinek vůči zubnímu kazu. Chemická struktura bílé plomby umožňuje průběžně uvolňovat ionty fluoru, které potlačují kariogenní (kazivou) činnost bakterií zubního plaku. Po vyčištění zubů se hladina iontu v ústech zvýší a zubní plomba ionty opět absorbuje. Dalo by se říci, že skoionomerní plomba funguje jako rezervoár ochranných iontů floru.

Nelze se však na tento ochranný účinek stoprocentně spolehnout, má spíše podpůrnou funkci. Zubní plomba by měla být udržována v čistém prostředí, zbavena veškerého zubního plaku. Jedině tak si můžeme být jistí, že se zubní kaz znovu nevytvoří.

Skoinomerní cement se nepoužívá jen u dětí, ale lze ho využít i u dospělých. Výhodou je, že vytváří poměrně pevnou chemickou vazbu k zubu, a není proto nutné zub zbytečně oslabovat preparací, do které by se plomba zaklínila.

U dospělých pacientů se však nejčastěji používá pouze jako dlouhodobě provizorní materiál. Můžou za to negativní vlastnosti skloinomerního materiálu, především nízká mechanická odolnost a horší optické vlastnosti oproti fotokompozitnímu materiálu.